DEZINFEKCE & SVINĚ

___________________________________________________________________________

DEZINFEKCE & SVINĚ! GRRR!MONEY TOUR 2006 ANEB SVĚRAČE ZATÍM STÁLE SVÍRAJÍ

___________________________________________________________________________

By Pufffy a.k.a. Billy Milena

Tak jsme zas vyrazili na společný turné se Sviněma!, už je to konec konců tradice, jelikož jezdíme spolu na turné vždycky. Představa desetidenního opíjení se v Německu v nás opět vzbuzovala obavy i výbuchy bujarého veselí. Pro přehlednost uvádím osoby a obsazení našeho germánskýho tour.

Osoby a obsazení:

Dezinfekce:

Pufffy a.k.a. Billy Milena - ½ drive master, kytara a pomocný řev + kytara Svině!

Maxeek - tour manager, basa a hlavní řev

Fla.ska - alkoholocaust master, bicí

Svině!:

Brožík - ½ drive master, bicí a řev

Václav(ka) - vrchní joint roller, řev

Onkel Filip - basa

Radeček - kytara

Seznam koncertů tour:

10/11/06 - Brand-Erbirsdorf, IMI club

11/11/06 - Hannover, Kopernikus

12/11/06 - Oscherslebe, ALGE

13/11/06 - day off v Leipzig

14/11/06 - Leipzig, Zorro

15/11/06 - Berlin, Köpi, Koma F

16/11/06 - Görlitz, Hospi

17/11/06 - Bitterfeld, AKW

18/11/06 - Finsterwalde, L44

Den první (pátek) - Brand-Erbirsdorf, IMI club

Odjezd je naplánovanej na pátek kolem půl třetí odpoledne, takže útek z práce cca v poledne, vyřízení pojištění, nákup potítek a hurá do Wassestadtu, kde na nás čekaj tři pětiny Sviní!. Přijíždíme nezvykle celkem včas, se zanedbatelným zpožděníčkem.

Náházíme cajky do dědečka tranzita a valíme směr Praha-Chuchle, kde kolem čtvrtý nabíráme Onkel Filipa. Přejezd přes Prahu probíhá celkem v klidu, na to že je pátek odpoledne až podivuhodně v pohodě. Průběh cesty na hranice je celkem normální, popíjení pivek a dohulování zbytků trávy. Nechceme pokoušet celníky, na turné Gride/Lahar nás na Rozvadově projížděli celkem nekompromisně. Přejezd hranic je bez problémů, akorát za hranicema v rámci zjednodušení cesty si najíždíme cca 50 kilometrů navíc, no co zkratka byla delší, ale zato méně pohodlná.

Do IMI klubu dorážíme kolem devátý večer, už to tady známe, hráli jsme tu ve stejný sestavě v dubnu. Vítá nás několik známých tváří. Koukáme, že za ten půl rok si chlapíci dali práci a zamakali na interiéru. Oproti minule je tady pódium a odstraněná stěna mezi místnostma, takže prostor se zvětšil. Dneska s náma hrajou ještě dvě místní kapely a jedna z nich se právě plácá na pódiu a ladí zvuk. Potkáváme Wahnfrieda z Drážďan, kterej nám celý tour domluvil a má s náma jet v dodávce. Ten nám však sděluje, že je nachcípanej jak sviňa, a že s náma tudíž nejede a přidá se k nám možná v Görlitz na poslední tři koncerty. No co se dá dělat. Dáváme pivka (Sternburg Export über alles) a na mě sedá kurevská únava, jelikož jsem v noci spal asi tak dvě hodiny. Takže se poroučim a jdu se vyvalit do naší backstage, která je na druhým konci baráku a vytuhuju během chvíle. Kde se vzal tu se vzal Onkel Filip a budí mě, že se jde hrát. Koukám, že už je po půlnoci, takže se jde na věc. První set se Sviněma!. Lidem se to líbí, ale pokročilá hodina a dostatečnej přísun alkoholu se na nich podepsala a tak už nijak extra nepaří. Dohráváme set a já akorát poladím kytaru a hned na to jdeme s Dezinfekcí. Odezva je zhruba stejná jako v předchozím případě, no není se čemu divit, páč je mezi jednou a druhou hodinou ráno a obecenstvo je na kašičku. Takže v klidu dohráváme náš set a potom se vrháme do zajetí baru za poslechu úžasných deutschpunk kapel, který maj nahrávky snad z kanálu. Ve finále se klátim do postele asi kolem pátý ráno slušně zlitej. Později se dokolíbá Fla.ska ve stavu pro kterej je asi nejbližší výraz kóma a svalí se na křeslo, kde vytuhuje. Postupem času se přesune do vedlejší místnosti, kde ho násilím budíme kolem jedný hodiny, protože nás čeká dlouhej přejezd do Hannoveru. Po chvíli marných protestů se zvedá a nasedá do dodávky, kde fofrem tuhne spolu s ostatníma vezoucíma se dobytkama, takže vzhůru jsme trvale jenom já, protože řídim a Brožík, kterej v rámci solidarity kopilotuje. Cestou se nám přihodí jeden zádrhel, a to ten, že najíždíme na dálnici v místě, kde se rozděluje na dva směry a my jsme samozřejmě na tom špatným, ale dochází nám to až u Chemnitz, takže odbočujeme na okresku, kterou se dokodrcáme do Lipska, kde už najíždíme na správnou cestu.

Den druhý (sobota) - Hannover, Kopernikus

Cesta ubíhá celkem v pohodě, ale je to přeci jenom dost daleko, nejdelší přejezd celýho tour - cca 450 km plus náš nedobrovolnej bonus z Chemnitz do Lipska. Do Hannoveru přijíždíme kolem sedmý a po zjištění, že jsme odbočili na jinej exit a asi tak půl hodinovým bloudění přijíždíme do klubu Kopernikus, kterej je hned pod mostem, přes kterej jezdí vlaky. Rozměrově je prostor velkej asi jako větší obývák, tak si říkáme, jak to asi bude vypadat večer. Spát se bude asi deset minut autem od klubu, takže já protahuju xicht, že nebudu moct kalit, ale nakonec to házim za hlavu a opět za doprovodu deutschpunku si dávám za uši.

Posedáváme a popíjíme až asi do půl desátý, pak nanosíme cajky. Pořadatel nám říká, že hrát máme začít až tak kolem půl jedenáctý, že dřív lidi nedorazí. Má pravdu, protože v půl jedenáctý, kdy začínaj hrát Svině! je klubík slušně zaplněnej. Jedinej problém je ten, že není druhej kytarovej box, takže Svině! hrajou bez mojí maličkosti jenom s jednou kytarou. Alespoň udělám pár fotek. Lidi zvěří a jsou nadšený, Václav(ka) řičí jak siréna a je vidět, že i kapela si užívá kontakt s publikem. Nejsem si úplne jistej, ale myslim, že došlo i na přídavky. Pak vyrážíme do boje s Dezinfekcí. Lidi se ještě vydejchávaj na terase z předchozího setu, ale během dvou songů jsou zas vevnitř a rozjíždí krutej mosh. Pro nás coby zpívající kytaristy je to s Maxeekem chvilkama o zuby, ale už jsme zvyklí a kočírujeme to slušně. Po dohrání klasickýho setu se ozývá Zugabe!, zugabe!, tedy přidáváme a znovu zugabe!, zugabe!, takže další přídavek. Zugabe! se opakuje znovu a znovu, všechno to ještě přikrmuje Radeček, kterej Němčoury popichuje k dalšímu řvaní,ale po druhým přídavku to balíme. Jsme durch promočený, ale spokojený z dobře odvedený práce.

Po koncertě nanosíme cajky do auta a razíme na místo, kde budeme spát, mám trochu hrachy, aby mě nestavili policajti, protože místo plánovaných dvou až třech piv jsem stihnul do sebe vyklopit sedm kousků, sice obsah 0,33 l, ale přece jenom.

Po deseti minutách jízdy dorážíme do starýho baráku, kde bydlí asi tak deset lidí. Je tady docela útulno, taková hannoverská Ladronka. Dostáváme noblesní papu a haldu piv navrch. Vytahuju rum a párty se rozjíždí. Posléze domácí vytlačí další flašku kořalky plus ještě nějakej hašiš na pokouření. Ve finále zůstáváme jenom já, Fla.ska, Václav(ka) a Onkel Filip. Nad ránem se v kuchyni, kde popíjíme, objevuje týpek jménem Anatolij, původem z Ruska a popíjí s náma. Pak už si jenom pamatuju, že je venku den a já skáču flopa do pelechu.

Dopoledne se postupně jeden po druhým vypotácíme zpátky do kuchyně, dáváme snídani a pokuřujeme s domácíma jointy. Po poledni se rozloučíme a poděkujeme za koncert, jídlo a nocleh, Václav(ka) kontroluje olej a připevňuje chybějící matku u tranzita a pak už vyrážíme do Oscherslebe, není to tak daleko, asi jenom 150 km, což je pohoda.

Den třetí (neděle) - Oscherslebe, ALGE

Do Oscherslebe dorážíme za soumraku. Po chvíli tápání po městě nacházíme klub ALGE, kde se hraje dneska večer. Jsme tu dost brzo, takže sedáme ke stolu vedle baru a objednáváme si kafe, posléze pivo (opět náš oblíbený Sternburg Export) a porozhlížíme se po klubu. Je to komplex asi tří budov obehnaných zdí kousek od parku hned u hlavní silnice. Prohlížíme si nápisy a samolepky, kdo a kdy tam hrál a vidíme, že i v takovým menším městě to může slušně pumpovat. Hráli tady třeba Doom, Fleas and Lice a spousta dalších kapel včetně českých a slovenských, jako třeba Čad nebo Průmyslová Smrt. Dostáváme noblesní food a jdeme nanosit cajky do klubu. Je neděle a tak to nevypadá na žádnou extrémní návštěvnost. A taky, že ne. Na sále se schází celkem asi tak deset až patnáct lidí (nevim, kolik jich je přímo z klubu), ale zato všichni do jednoho paří, takže akce se nám vcelku líbí. Tentokrát je k dispozici i druhej kytarovej box, takže set Sviní je o dvou kytarách a na set Dezinfekce provedu propojení dvou aparátů a vytvářím oblíbenou sonickou bouři. Řídké publikum oceňuje výkon obou kapel a zahrnuje nás na baru trvalým přísunem piv a trávy, takže se opět uvádíme do dementního stavu celkem bez problémů. Tenhle večer drží prim Mr. Brožík, kterej sedí celou dobu na baru a i když obvykle nehulí, neodolá a zavdá si dobrých trav a v kombinaci s pivem a kořalkou tak získává postupem času výraz opuchlýho Číňana. Bar opět ovládá deutschpunk v plný síle a barman/punkeři řvou s muzikou songy jak o život. Ve finále jeden z nich předvede suverénně striptýz na baru a nakonec končí nataženej na zemi, ale neumírá a leje statečně dál. Ani už nevim jak a v kolik padám do pelechu. Dopoledne se probouzíme celkem v pohodě a bez horších následků, dáváme nějaký pivka a kořalku, kterou nám večer přinesli do backstage. Tradičně po poledni nanosíme cajk do auta, rozloučíme se, poděkujeme a vyrážíme směr Lipsko.

Den čtvrtý (pondělí) - Liepzig, day off

Cesta ubíhá v poklidu, není to tak daleko, zhruba kolem 150 kilometrů. Cestou dáváme nějaký přestávky na piss a rauch pauze, hulit naštěstí máme co, protože máme zásobu hašiše od chlapíků z Hannoveru. Není to sice žádnej zázrak, ale lepší než drátem do voka. Vjíždíme do Lipska, kde chvíli bloudíme, ale nakonec nacházíme správnou cestu až do Squattu Zorro, kterej je už legendárním pojmem. Máme tady domluveno spaní a koncert je až další den. Říkáme si, že návštěvu města necháme až na druhej den dopoledne a jdeme se nakrmit do nedalekýho tureckýho imbissu. Turek je ochota sama a pouští nás dozadu, kde jsou stoly a můžeme tam v klidu pít pivo. Zdržíme se asi hodinu, najíme se a koupíme si pití na večer. V Zorru chceme ještě stihnout krám s deskama, ale nějak se nám to nedaří. Když dopijeme všechny lahváče, zaleháváme do kanafasu.

Den pátý (úterý) - Leipzig, Zorro

Budíme se dopoledne a po poledni vyrážíme do města. Na ubytovně zůstává jedinej Fla.ska, kterej nikam nechce. Centrum je asi 2 kilometry daleko, tak to berem pěšky. Trochu se tady už s Maxeekem vyznáme, protože jsme tady byli asi před měsícem a půl na tour Gride/Lahar. Takže po centru chodíme celkem jistě a na závěr vedu ostatní do krámu s deskama, kde nakonec kupuju dvanáctipalec 2BAD, který jsem měl kdysi nahraný a už jsem je neslyšel leta. Cestou zpátky do Zorra ještě navštěvujeme antík, kde maj taky desky. Tady na blind kupuju dvanáctipalec HAYWIRE, kapelu neznám, ale stojí to jenom 2,5 eura a maj cover od Motörhead, tak doufám, že to bude v pořádku. Než dojdeme do Zorra, dáváme ještě občerstvovací zastávku u Turka a při příchodu na místo ještě návštěvu krámu s deskama přímo v Zorru, kterou jsme včera nestihli. Můj úlovek je další deska 2BAD a deska CIRCLE JERKS plus tři placky. Jdeme zpátky na ubytovnu, kde se ještě pořád válí Fla.ska s knížkou v ruce. Prohlašuje, že se jde najíst k Turkovi a asi za půl hodiny se vrací s nákupem. Dostáváme večeři a gratis piva. K naší nelibosti je to ústeckej Březňák, což je opravdu patok, ale jak se říká darovanýmu zubu na koně nehleď, takže se do něj pouštíme s nasazením, ale je to fakt boj, alespoň pro mě. Jdeme se podívat dolu do klubu, kde se bude hrát. Prostor tak akorát s parádním industriálním barem. Nanosíme cajk, uděláme malou zvukovku a jdeme si sednout o patro výš, kde se na velkým sále hraje turnaj v ping pongu. V půl jedenáctý je hlášenej start. Máme trochu strach z návštěvnosti, přece jenom je úterý a lidi ráno chodí makat. Nakonec se sejde plus mínus padesát lidí, takže v pohodě a můžeme začít se Sviněma! Opět se valí na dvě kytary, box je k dispozici. Je vidět, že lidi to baví, ale tanečky se tentokrát nekonaj. Zhruba půl hodiny uteče jak voda a chystáme se s Dezinfekcí. Hrajeme až se z nás kouří, lidi spokojeně pokyvujou hlavama, občas se někdo rozhejbe, ale jen na chvilku. Tentokrát se hustej mosh nekoná, ale jsme celkem spokojený. Po koncertě se klub bleskurychle vyklidí, my nanosíme cajk zpátky do auta a jdeme ještě na chvíli do většího sálu, kde se rozjíždí alko párty. Postupně se přesouváme nahoru do ubytovny, já si dávám konečně vytouženou sprchu, chvíli ještě popíjíme Březňáky a pak už jenom sladkej spánek.

Den šestý (středa) - Berlin, Köpi, Koma F

Ze Zorra vyrážíme celkem brzo, chceme se totiž v Berlíně kouknout do centra a koupit nějaký desky na Oranien Strasse. Jedeme podle navigátora vytištěnýho z netu. Všechno klape na jedničku až do chvíle, kdy dorážíme na Köpenicker Strasse a já to tam vůbec nepoznávám. Nakonec zjišťujeme, že je to sice ulice toho jména, ale v úplne jiný části města než je squatt. Brožík vytahuje mapu Berlína, já se v ní rychle zorientuju a během třičtvrtě hodiny dorážíme před Köpi Squatt. Tam potkáváme starýho známýho Sašu, kterej se o nás staral už před měsícem a půl na Gride/Lahar tour. Koukáme na plakát na dnešní akci. Je u něj šipka s anglickým vzkazem, že je koncert zrušenej. Saša vysvětluje, že se to týká koncertu, kterej byl předtím a ten že je přelepenej našim plakátem. Říkáme si, že to není nejlepší tah pro to, aby přišli lidi, já bych při pohledu na ten vzkaz okamžitě otočil a mazal domu, ale snad chlapíci ví , co dělaj. Času už tolik není, takže se jdeme podívat alespoň na desky. V krámu je draho jak kráva, takže si tentokrát nákup odpouštim. Cestou zpátky nakoupíme tekutiny a po příchodu na squatt dostáváme parádní večeři. Nanosíme cajky do klubu, poladíme, nazvučíme a čekáme, kolik dovalí lidí. Naše hrůzná představa ohledně plakátu a vzkazu se bohužel vyplňuje. Začíná se až ve dvanáct a i tak je na sále tak kolem deseti lidí. Pro mě osobně je to zklamání, když si představim koncert o měsíc a půl zpátky, kdy byl klubík skoro plnej. No nic, nevadí, alespoň už jsme docela nakalený a spálený, takže si to stejně jistým způsobem užíváme. Sety tentokrát dáváme bez zbytečných přídavků. Dohrajeme, cajky necháváme v klubu a pomalu se přesouváme naproti do hospody, kde je celkem rušno. Tady setrváváme ještě poměrně dlouho, dostáváme kouření a piva a velkou omluvu za nevydařenej koncert. Už nad tim jenom mávneme rukou a říkáme, že je alles in ordnung. Značně napařenej odcházim na kutě, cestou potkávám Václav(ku) jak je vytuhlej na lavici vedle velkýho sálu. Asi je mu příjemně, nechávám ho tak. Vylejzám nahoru do ložnice, kde už valná většina výpravy těžce oddychuje a lámu se do spacáku. V noci mě ještě budí Fla.ska, kterej při odchodu na záchod zapomněl, že spíme na cca 1,5 metru vysoký palandě a krokem do prázdna atakuje na zemi spícího Radečka. Všechno se naštěstí obejde bez následků na zdraví. Ráno vstáváme a jdeme nosit cajky z klubu zpátky do auta. Pak nám Saša přichystává snídani. Dobře se nadlábneme a vydáváme se směrem do centra. Jdeme na Alexander Platz a procházíme si celou ulici Unter den Linden až k Branderburgský bráně, kde se otáčíme a vyrážíme zpátky ke squattu. Tam nalejzáme do auta a valíme směr Görlitz.

Den sedmý (čtvrtek) - Görlitz, Hospi

Valíme si to po dálnici z Berlína na Cottbus. Pár kilometrů za timhle městem musíme sjet z dálnice a dalších 85 kilometrů se plácat po okreskách až do Görlitz.

Klub nacházíme podle navigátora celkem bez problémů. Je před osmou a dostáváme od pořadatelů večeři. Když dojídáme, sdělí nám, že se musí s hraním skončit do deseti. No paráda, že si tohle zprávu nenechali ještě na pozdější dobu, s plným bachorem se bude hrát fakt skvěle. No nic, vyndáváme cajky z auta do klubu, kterej je celkem útulnej pro zhruba tak padesát lidí. V půl devátý začínaj hrát Svině! Pouze s jednou kytarou, jelikož druhej box se dneska nekoná. Nakonec se schází v klubu zhruba patnáct až dvacet lidí včetně barmanů a lidí z domu, ke kterýmu patří klub. Je to bída, ale lidi vcelku oceňujou nasazení kapely, tanečky se sice nekonaj, ale je vidět, že se jim to líbí. Svině! dohrávaj a my s Dezinfekcí se na to hned vrháme. Lidi se přibližujou trochu víc k pódiu, pokyvujou hlavama, některý i bokama, ale tim to končí. My jsme spokojený, protože je vidět, že je to zajímá a líbí se jim to. Po koncertě s ujímá vlády nad klubíkem DJ, kterej pouští z desek opravdu dobrý šlágry, trochu psycho, ale fakt kvalita. My se ujímáme vlády nad basama piv, který nám dodávaj pořádající. Nakonec zůstáváme v sestavě Já, Fla.ska, Václav(ka), Radeček a Onkel Filip. Obzvlášt já se dnes snažim, jako kdybych měl mít pivo naposledy v životě. Nad ránem se značně společensky znavený vyhrabáváme do posledního patra obytného domu, kde máme připravenej chlívek. Václav(ka) se kdesi zapomíná. V noci se budim s močákem jak měch a běhám v absolutní tmě po pokoji se slovy “do prdele, kde je ten zkurvenej vypínač, já se snad pochčiju” (alespoň mi to tak druhej den říkali). Nakonec zdárně vybíhám z pokoje a slastně si na hajzlíku ulevuju. Při příchodu zpátky v předsíni zakopávám o kohosi. Je to Václav(ka), kterej byl prej ještě na párty někde nahoře, nevim sice kde, ale to se dovídám opět až druhej den.

Probuzení je pro mě trochu šouflovitý, není mi extra valně. Naštěstí v tom nejsem sám. Radeček a Václav(ka) taky nejsou ve vrcholný formě. Dáváme skvělou snídani od domácích a posléze vynášíme cajky z klubu zpátky do auta (tenhle koloběh fakt miluju). Poděkujeme za všechno domácím a jdeme na prohlídku města. Celkem pěkný, ale mě to až tak neupoutává, jelikož se mi začíná dělat víc a víc težko a nepomáhá mi ani klasicky fungující cola do chřtánu. Zhruba po hodině courání po městě nasedáme zpátky do našeho tranzita a pádíme směrem na Drážďany a dál Lipsko a Bitterfeld. Rozhoduju se, že musim tu těžkost po chlastu zaspat, jinak bych možná mohl předvést pěknýho pizza makera a o to fakt nestojim. Po chvíli usínám.

Den osmý (pátek) - Bitterfeld, AKW

Probouzim se někde před Lipskem a zjišťuju, že jsem udělal moc dobře, protože je mi o poznání lépe, vlastně už mi není nic. Přijíždíme do Bitterfeldu podle navigátora a zjišťujeme, že nám to nějak nesedí. Máme dost času, takže bereme útokem Penny market, kde nakupujeme nějaký hamu papu a pití včetně rumu podivné značky a chuti. Vypravuju se do města, abych někde zkouknul Stadtplan a trochu se zorientoval, kam vlastně musíme jet. Bitterfeld není nijak velký město, zhruba jako Prachatice, později na akci mi týpek říká, že tady žije 17 000 lidí. Dolejzám až na náměstí, kde trhovci zrovna balí svých pět švestek. Zahlídnu Stadtplan a chvíli do něj čumim než zjistim, kam máme zabočit a jet. Je to kousek od Penny marketu, kde stojí náš výsadek. Vracim se tedy hned zpátky, ale i tak mi celej výlet trvá min. půl hodiny. Vlezu do auta a naviguju. Za pár minut stojíme na dvoře AKW, objektu bývalého depa nebo nějaký dílny na opravu vlaků. Koleje jsou všude kolem. Přichází chlapík, pozdravíme se a on nám ukazuje objekt, ve kterým se hraje. Z venku to nevypadá, ale uvnitř jsou fakt pěkný a velký prostory s barem, kuchyní, sálem, druhým barem, záchodama a ještě jednim velkým sálem. Fakt se mi to tady líbí. Usedáme na bar a popíjíme. Já tomu moc nedávám, jen tak cucám. Postupně se začínaj scházet lidi z klubu a společnýma silama vytvářej večeři. Dokonce se tady objevuje chlap, slangově řečený kravaťák, kterej se sem hodí jak pěst na voko. Nikoho z místních punx to nevzrušuje a spolu s kravaťákem za doprovodu námi oblíbenýho deutschpunku na baru škrabou a krájej různou zeleninu za odbornýho dohledů několika místních hafanů. Zvukař nám říká, jestli bysme nemohli nandat aparát do klubu, že by se udělala hrubá zvukovka, aby se pak zbytečně nezdržovalo. Jsme pro, stejně nemáme na práci nic jinýho než se válet v gaučích a slopat pivka. Po doladění zvuku jdeme zpátky do baru na večeři, která je moc dobrá. Postupně se začínaj dole na sále scházet lidi. Ve finále jich sem doráží tak odhadem třicet, možná o krapet víc. Není to věru moc, jeden z pořadatelů mi vysvětluje, že jsou v okolí ještě další dvě nebo tři akce. No nic naplat, ještě doráží pár kusů. Začínáme se Sviněma! se dvěma kytarama. Lidi postávaj, sem tam se i rozhejbnou, ale žádnej zázrak. Ale líbí se jim to a to je hlavní. Dohráváme a hned nastupujeme s Dezinfekcí. Opět si zapojuju oba aparáty, aby to mělo správnej říz. Začneme a lidi začínaj opatrně pařit a pogovat. Vydrží jim to až do konce, takže není co řešit, jsme spokojený. Probíhaj zas nějaký zugabe, jako ostatně na všech koncertech vyjma Berlína.

Po hraní prodává Brožík celkem slušnej počet nahrávek jak Sviní!, tak Dezinfekce, takže no problém. Po chvíli se mi daří sehnat hulení od domácích, z nichž jeden se mi vyznává z lásky ke kapele Gride z Čech a valí voči, když mu sděluju, že tam s Maxeekem hrajeme, dokonce mi pouští vyzvánění v mobilu, kde má nastavenej vál Inside. Takže závěr večera na baru se nese v duchu usměvavých tváří. Domácí z nás maj srandu, že rum co jsme koupili v Penny marketu je ten nejhorší hnuj, co jsme mohli vzít, ale je nám to celkem fuk. Po jeho dopití nám s radostí nalejvaj anýzovku, tfuj tajbl. Jsme celkem unavený, takže valná většina výpravy vyrazí spát do prvního patra, kde nechutně smrdí nafta, kterou se tady topí. Po vyvětrání se to celkem dá zkousnout, takže kolem třetí se v pokoji válí Brožík, Maxeek, Radeček, já a nakonec přichází ještě Onkel Filip. Václav(ka) s Fla.skou zůstávaj v zajetí baru.

Vstáváme kolem desátý až půl jedenáctý, provádíme ranní hygienu a zjišťujeme, že dva zajatci baru jsou stále zajatý a řádně uzrálý, jen upadnout. Dostáváme výbornou snídani a po poděkování a rozloučení vyrážíme po okreskách směrem na Finsterwalde, což je nějakejch 120 kilometrů.

Den devátý (sobota) - Finsterwalde, L44

Cesta po okreskách je znatelně pomalejší než jsme zvyklí z dálnic, ale času je dost, tak není proč plašit. Já s Brožíkem sledujeme mapu a cestu, zbytek osádky včetně dvou včerejších zajatců baru je tradičně vytuhlej. Do Finsterwalde dorážíme celkem brzo, klub L44 nacházíme bez problémů. Je to starší dvoupatrovej barák u silnice se zahrádkou a jednou zkušebnou. Necháváme v autě vytuhlýho Fla.sku, aby se aspoň trošku vychrápal a podal nějakej večerní výkon. V klubu jsou asi čtyři lidi, který nám s úsmevem okamžitě dávaj piva, což nejbouřlivěji přivítává Václav(ka), u kterýho zatím hladina alkoholu v krvi nijak rapidně neklesla. Chvilku očumujeme barák, pěknej sál, ale blbě řešený pódium, což večer neseme s nelibostí. V objektu je pěkná kosa a tak raději vyrážíme na obhlídku města. Dozvěděl jsem se, že Finsterwalde má asi tak 20 000 obyvatel. Je tu velkej klid, prostě malý město sobotu pozdě odpoledne. Čumíme po pamětihodnostech a Onkel Filip a Václav(ka) odcházejí do Lídla pro tabák, jelikož už zas nic nemaj, protože hulej jak prokoplý kamna. Asi po hodině a půl se vracíme zpátky do klubu, kde se zatím připravuje výtečná večeře. Už se setmělo a my zaplňujeme naše prázný žaludky směsí piva a sójovýho eintopf/guláše, kterej mě osobně moc chutná. Pomalu se začínaj scházet lidi. Nečekáme po minulých akcích žádný zázraky, ale nakonec je lidí dost, hrubým Brožíkovo odhadem tak 80 - 90 kousků. Dnes před náma hraje ještě jedna německá kapela složená z mladejch kluků maximálně kolem osmnácti až dvaceti let. Koukáme, jak se připravujou za doprovodu oblíbenýho a všudypřítomnýho deutschpunku. Když začnou hrát, vydržim tak dva tři songy. Není to úplnej průser, ale chtělo by to ještě doladit. Sál je slušně plnej. Druhý nastupujou Svině! V plný sestavě. Hraju na půjčený kombo, celkem to valí. Brožík je toho času dosti pod parou, Václav(ka) na tom není o moc líp, a tak je výkon trochu rozpačitý. Po pár songách se to ale ustaluje a celkem to jde. Pak nastupujeme s Dezinfekcí. Fla.ska, kterej se probral v dodávce a nevědouc, jak otevřít dveře, se nakonec vysoukal okýnkem, protože měl na krajíčku sraní. Předešlá probdělá a prokolená noc je na něm víc než vidět a máme tedy obavu, že dneska bude hrát trochu slowly. Těsně před hraním ho ještě hecuju, ať se nefláká, že na sále je kopice fanynek a ať do toho dá všechny síly, který mu zbyly. Nenechává se zahanbit a opravdu odbubnuje skvěle, klobouk dolu, na to v jakým se nachází stavu. Lidem se to líbí, ale tak nějak pořád migrujou sem a tam, dovnitř a ven ze sálu, občas se paří, občas ne, takové rozpačité. Výsledek je ale dobrej a nakonec opět přidáváme nějakej ten zugabe. Po koncertě Brožík prodává nějaký nahrávky a trička. Kapela, co hrála jako první je nadšená a kupujou velký LP desky. Chvíli s nima kecám a dostávám od nich jejich demáč na vypáleným CD.

Po akci dáváme pivka a pořadatel David nám ukazuje, kde budeme spát. Prej se tam vejde málo lidí a tak zůstávám venku, že budu spát v dodávce. Sneseme basu piv, která je přistavená na pokoji a dáváme pozdní ranní frost garden party. David vytáhne tabulku hašiše, kterej mi podá a já zabalim. Při vrácení zbytku mi říká, že si to mám nechat, že je to pro nás. A tak dáme ještě jednoho divocha na dobrou noc. Pak už jenom zalejzám do dodávky a tuhnu.

Den desátý (neděle) - Mama, I’m coming home

Ráno mě probouzí Brožík boucháním na okno. Cajk máme naskládanej v autě, takže můžeme rovnou vyrazit. Vyjíždíme z Finsterwalde a asi po třiceti kilometrech se napojujeme na dálnici z Berlína na Drážďany. Na benzínce před hranicema balíme a následně kouříme zbytek hašiše od Davida a kolem poledne jsme na hranicích, kde je celkem slušná fronta. Za hranicema vytuhuju a budim se až když Brožík odbočuje do Roudnice nad Labem, kde si dáváme pozdní oběd. V Praze se pak na Chuchli loučíme s Onkel Filipem a valíme směr Wasserstadt, kam dorážíme kolem pátý hodiny odpoledne. Přeházíme cajky z auta do auta, srovnáme prachy, který zbyly, loučíme se se Sviněma! a valíme na Budějce. Cestou ještě vysazujeme Maxeeka v naší rodné vísce, zdravim rodiče, že se stavim někdy v tejnu a že mám ještě nějaký zařizování ve městě, takže hned jedu dál. Za chvíli jsme v Budějcích, vykopávám Fla.sku z auta a za pár minut už otvírám dveře do bytu, kde je prázdno. Dávám si koupel, která je po týdnu více než nutná a moje třísla jsou toho přímým důkazem. Odmočim se, osušim, navonim a hurá za přítelkyní.

Ten ranní náraz příchodem do práce je fakt masakr, bude to trvat než si zas zvyknu na ten pracovní kolotoč, kurva, už bych zas radši někam vyjel, říkám si po pěti minutách.